Uzda, uzdečka
Uzdění
Uzda nebo uzdečka se nevléká koni na hlavu a umožňuje jezdci koně vést.
Typy uzdění:
Uzdečka: nejjednodušším a nejužívanějším uzděním je uzdečka se stíhlovým udidlem. To může být buď lomené s kroužky, nebo olivkami,
Uzda:
představuje vyšší stupeň uzdění. Má stíhlové i pákové udidlo a měli by
ji používat jen zkušení jezdci s jemnýma rukama. Často se užívá při
soutěžích a drezúře, ale je nevhodná pro mladé, fyzicky ještě nedospělé
nebo málo vycvičené koně. Pákové udidlo vyvolává silný tlak a může se
stát v rukou začátečníka mučící nástroj.
Popis uzdečky:
Druhy Nánosníků:
Hannoverský nánosník (uzavírací) :
Tento typ se nejčastěji používá v Německu. Jak už napovídá jeho název
má zabraňovat otevírání huby. Pokusí-li se ji otevřít, pak je ji nucen
opět zavřít. Protože hannoverský nánosník nesplňuje jiný účel, než že
nutí koně zavírat hubu a zmírňuje účinky udidla, není důvod, abychom
při ježdění nepoužívali anglický nánosník, který je příjemnější. Velmi
často se setkáváme se špatným přizpůsobeným hannoverským nánosníkem,
který nejenže nutí koně zavírat hubu, ale také štípe a zraňuje, takže
je často příčinou problémů huby. Správně přizpůsobený nánosník leží
lícnicí nánosníku před lícnicemi udidla. Jestliže tomu tak není, je
nánosník příliš dlouhý podbradní řemínek příliš krátký. Nánosník leží
na tři prsty od nozder na spodním konci nosní kosti. Na spodní čelisti
je spojen přezkou. Bez přezky nánosník spadává, dráždí nozdry,
zabraňuje dýchání a uzavírá hubu. Nánosník musí být vždy dostatečně
dlouhý a měkký tak aby neodíral bradu. U příliš citlivých koní můžeme
podbradní řemínek opatřit měkkou gumovou hadičkou, která nedráždí kůži.
Hannoverský nánosník nesmí být v žádném případě těsně zapnutý, na
zkoušku podstrčíme mezi nánosník a nosní kost dva prsty. Jestliže
nánosník utahujeme příliš, zabraňujeme koni ve žvýkání a svíráme udidlo
a pysky. Mnoho jezdců zapíná nánosník příliš hluboko a pevně. Nevědí,
že koně přivádějí k dušnosti a způsobují tak velké škody.
Mexický nánosník:
Je vynikající pomůckou pro napravení koní, kteří chodí s otevřenou
hubou, se zatuhlou spodní čelistí, nebo kteří silně tlačí na udidlo.
Zadní část horního řemínku totiž vyvíjí jemný tlak na určité svaly, což
vede k tomu, že kůň se odnaučí tyto zlozvyky. Nánosník přitom nemusí
být příliš přitažen. Také zde nehrozí nebezpečí, že řemínek nánosníku
poklesne tak, aby omezil průchodnost nozder a tím neovlivnil dýchání
koně.
Anglický nánosník:
je nejvýhodnější, protože při správném přizpůsobení koni nepřekáží a
umožňuje volný pohyb udidla. Mezi čelistí a podbradním řemínkem má
zůstat mezera na dva prsty. Těsnější zapnutí zabraňuje koni
v odžvýknutí a kromě toho dře. U správného anglického nánosníku leží
lícnice nánosníku přesně pod lícnicí udidla a s nánosníkem svírá úhel
90 stupňů.